Slovo enzym se poprvé objevuje koncem 70. let 19. století. Tehdy se vědci blíže začali zabývat procesy probíhajícími v těle, zvláště procesy v zažívacím ústrojí. Začali se detailněji zajímat také o procesy, jakými je fermentace či kvašení. Právě řecké slovo pro výraz "v kvasinkách", tedy enzym, použil německý fyziolog Wilhelm Kühne pro skupinu látek, jež umožňovala proces kvašení cukrů.
Fascinující schopnosti těchto bílkovin nenechávají od té doby vědce v klidu. Díky tomu dnes víme, že enzymy mají funkci biokatalyzátorů, tedy látek, které vstupují do chemických reakcí probíhajících v živých organizmech, řídí je a usměrňují.
Díky enzymům probíhají v organizmu reakce, které by za jiných okolností vůbec probíhat nemohly. Ideálním příkladem je proces trávení potravy, při kterém hrají enzymy zcela zásadní roli od samotného příjmu potravy přes její zpracování a následné využití jejích rozštěpených složek v těle.
Katalytická schopnost enzymů je mnohem vyšší, než jaké jsme schopni docílit pomocí umělých katalyzátorů, přičemž jejich účinek už dnes umíme velice spolehlivě regulovat a cílit přesně tam, kam je potřeba. Zajímavé přitom je, že enzymy se během katalytické reakce dokážou přesně zaměřit pouze na jedinou určitou reakci, na skupinu látek či dokonce na jednu jedinou látku.
Existují miliardy enzymů, z nichž však jen malé procento jsme schopni pojmenovat a využít k řízeným chemickým procesům. Nejen moderní medicína se dnes bez enzymů a jejich funkce neobejde a je zcela jisté, že s pokračující technologií dokážeme v budoucnu objevovat a v mnoha oborech účinně využívat i další schopnosti enzymů.
Enzymy řadíme podle typu katalytických reakcí do šesti hlavních kategorií. každá kategorie má pak své skupiny a podskupiny enzymů.
Moderní lékařství se snaží využívat jedinečných vlastností enzymů při nápravě nerovnováhy v organizmu. Eenzymoterapie bývá často založena na kombinaci přírodních a živočišných enzymů a její účinky byly prokázány celou řadou provedených klinických studií.
Takzvaná systémová enzymoterapie je založena na kombinaci proteolytických enzymů (patří do skupiny hydroláz) a je možné ji aplikovat také orálně pomocí tablet.
Současná medicína se zaměřuje především na čtyři hlavní typy systémové enzymoterapie: lokální, substituční, oblastní (někdy zvanou regionální) a systémovou. Pozitivní farmakologické účinky dosahuje systémové enzymoterapie při léčbě zánětů, otoků, trombóz a poruch krvetvorby, při mírnění bolesti, pro lepší účinek antibiotik, při imunologické léčbě, ale také například při léčbě zažívacích potíží, žaludečních vředů, astmatu, depresí, Parkinsonovy choroby , Alzheimerovy nemoci a dokonce i obezity a snižování hladiny cholesterolu v krvi.
Enzymoterapií se poprvé zabýval americký lékař rakouského původu Max Wolf (1885–1976), který se soustředil zejména na léčbu rakoviny a oddálení stárnutí právě pomocí rostlinných a živočišných enzymů. Pozitivní vliv enzymoterapie mohl ostatně Max Wolf demonstrovat i na sobě, vždyť sám se dožil 91 let. Zajímavostí je, že do jeho rukou se svěřily takové osobnosti, jako byl například Pablo Picasso, Charlie Chaplin nebo Marlene Ditrich či Marilyn Monroe.
Nejrozšířenější oblastí systémové enzymoterapie je léčba zánětů a otoků, poruch cévního systému, potíží trávicího systém, terapie pro zvyšování obranyschopnosti a poúrazová terapie.
Na základě klinických testů bylo prokázáno účinné snižování zánětů, otoků i bolestivosti postižených kloubů u nemocných s revmatoidní artritidou, a to bez nežádoucích vedlejších příznaků. Stejně tak byly příznivé účinky pozorovány i při léčbě šlach a svalů či při artróze.
Enzymová terapie pomáhá zmírňovat otoky sliznic a zvyšovat odtok a transport hlenu. Zároveň zvyšuje účinnost antibiotik a zlepšuje imunitu. Systémová enzymoterapie se v těchto případech osvědčuje zvláště u dětí.
Systémová enzymoterapie se úspěšně užívá jak při léčbě opakovaných gynekologických zánětů, kdy pomáhá jejich doléčení a snížení rizika recidiv, tak pro snadnější a rychlejší hojení ran při gynekologických operacích.